pondělí 3. července 2017

Dokonalý přírodní deodorant

Návodů na přírodní deodoranty je plný internet. A kdekdo to vyrábí a prodává, v různých vůních a různých pěkných krabičkách, poněvadž je to celkem jednoduché a nenáročné na suroviny.

Hlavní účinná složka je jedlá soda. Deodoruje i sama od sebe. Když budete potřebovat zbavit zápachu starý koberec, propocené boty, zatuchlou skříň nebo cokoli jiného, soda je to, co chcete (prosypat, nechat, druhý den vyprášit a vyluxovat). Ještě navíc je zásaditá, takže zabraňuje v růstu bakteriím (které zhoršují zápach tím, že pot rozkládají).
Nejčastější návod zahrnuje tuk (bambucké máslo nebo kokosový olej), sodu, škrob a éterické oleje. To všechno smíchané v takovém poměru, aby vznikla tužší krémová hmota. Ale už jsem viděla i deodorant dvousložkový (pečující másla a pudr se sodou jako druhá vrstva) a zkoušela jsem i tekutý.

No ale když už budu dělat deodorant, tak samozřejmě lepší... třeba by mohl být i trochu antiperspirant...



Šalvěj pomáhá omezovat pocení, čistí kůži, dezinfikuje. Takže by bylo škoda ji nepoužít... a použiju ji tak, že ji budu macerovat v bambuckém másle. Tři dny, a dvakrát denně ji zahřeju a promíchám, po třech dnech zcedím. Má to parádně zelenou barvu.
Do rozehřátého másla vmíchám sodu bicarbonu. Na škrob se vykašlu, stejně tam byl jen proto aby krém dělal pudrový povrch a lépe držel na pokožce; tohle zvládne jíl taky, ale ještě navíc čistí a trochu vysušuje.
A parfemaci ještě. Éterické oleje jsou poměrně mocné kouzlo, takže přidávat je jen kvůli parfemaci a ne kvůli účinkům mi přijde nerozumné...
...a co přidám?
Bergamot osvěžuje a jeho deodorační síla je veliká a nabízel by se jako první; ale zvyšuje citlivost na slunce, takže na léto se moc nehodí. Ale zase nedat tam žádný citrus by byla škoda; vůně je pak mnohem radostnější. Na slunci nevadí třeba grep...
Šalvěj je proti pocení nejlepší, takže bych ji přidala i ve formě éterického oleje.
Máta osvěžuje, ochlazuje a vůbec pomáhá termoregulaci. A máta luční je mnohem jemnější než máta peprná a více stahuje.
Rozmarýn je hodně antibiotický, probouzí a osvěžuje, pomáhá myšlení a sebevědomí.
Levandule uklidňuje rozdrážděnou pokožku i emoce.

A celý recept na krémový deodorant:
66% bambuckého másla - šalvějový výluh
15% soda bicarbona
15% kaolín
2,5% oxid zinečnatý
1,5% éterické oleje (konkrétně: 1 díl šalvěj, 1 díl máta luční, 1 díl rozmarýn, 1 díl levandule, 2 díly grapefruit).

A ještě tekutý deodorant, vhodný do kuličkové nádoby zbylé z koupeného deodorantu (poněvadž můj muž se rozhodně ničím mazlavým natírat nebude, ale kuličku používá:)
10% soda bicarbona
20% alkohol, ve kterém se louhovala šalvěj
80% šalvějový hydrolát
Funguje úplně parádně, jen je třeba s ním před použitím zatřepat.
A příště místo alkoholu na maceraci použiju glycerín (muži tam alkohol nevadí, ale na můj vkus moc vysušuje).


Takhle vypadá Kouzelný les v červnu.
Kosáci se ubytovali v hromadě dříví na topení.




sobota 29. dubna 2017

Destilace a květové vody

Na to, abych si doma dělala vlastní éterické oleje, bych asi potřebovala mnohem větší destilační aparát. A mnohem větší hromadu kytek....


 V každém případě je destilace dost napínavá záležitost. Výsledná květová voda voní často úplně jinak, než bych čekala. Třeba saturejka - je cítit trochu jako desinfekční hojivá mast (ne že by to bylo úplně špatné, ale dost mě to překvapilo) a na povrchu plavou kapky silice, která je tmavě hnědá; a vzpomínce na dehet se nevyhnu. Silice je tolik, že ze saturejky by možná i vyrobit šla.


Tohle je květová voda z mateřídoušky. Voní jemněji než tymián, a jak ji pomalu odebírám (je parádní na čištění obličeje a ředím si s ní jílovou čistící masku), nechává na skle červené štráfky od éterického oleje, který plave v jemňoučké vrstvičce na hladině.

Květová voda z bezových květů je úplně parádní. Tu vůni miluju, a překvapuje mne, že se takováhle krása nedá nikde koupit (že by to nikoho jiného než mě nenapadlo)? Částečky éterických olejů jsou tak jemné, že na povrchu nic neplave, ale voda je trochu mléčně zakalená. Dá se použít k čištění pleti (jako ostatně téměř každý hydrolát), a ve chvílích frustrace si trochu liju do vany (kromě toho, že čistí, tak také odhání zlé myšlenky a uklidňuje, až možná trochu omamuje). Vidět ji můžete na první fotce ve flašce nalevo.

Mátová voda je nejlepší v rozprašovači když potřebuju osvěžit. Loni v létě jsem ji používala nadšeně a často. Máta ochlazuje, proto také Tuaregové pijí tolik mátového čaje. Letos ještě mátu vydestilovanou nemám, ale v nejbližších týdnech už se na léto začnu chystat....

Šeříková voda mě docela zklamala, voní jako zmoklý šeřík. Ne že by to bylo úplně špatné, ale krása voňavých květů je schovaná až za mokrými stonky (a stejné mrzení bylo s šeříkovým sirupem, taky se nám to nepovedlo). K těmhle pokusům došlo loni, a letos to asi ani zkoušet nebudu, leda by mě napadl nějaký geniální plán, jak to udělat jinak; máčení ve vodě mu zjevně nesvědčí (a za vaše návrhy, co s tím, budu vděčná).

Květová voda je sama od sebe konzervovaná silicemi, které obsahuje. Takže už mám vyzkoušeno, že v lahvičce v koupelně vydrží skoro rok (možná i déle, ale to zatím vyzkoušeno nemám). Na třičtvrtě litru hydrolátu použiju cca třičtvrtě litru upěchovaných bylin. Někdy čerstvých, častěji sušených.


A tohle bude jeden dárkovej balíček k narozeninám...