středa 19. prosince 2018

Rok v lese

Les se chystá na zimu a já se tam znovu pojedu podívat až v novém roce. A tak bych si tu odložila zpětný pohled na rok, co bude za chvíli končit....
Fotek se mi nepodařilo mnoho, chtěla bych to napřesrok vylepšit (ale to je klasickej problém: když se dějí zajímavé věci a mám co dělat, ani mi focení na mysl nepřijde).


Začátek května. Jaro začlo parádně, dobromysl vylézá z louky, záhony jsou vypleté a oseté a sekání už začalo. Dost bylin pomrzlo kvůli pozdním holomrazům, ale jinak všecko vypadá nadějně....

Louka je plná bylin, spousty různých. Kromě kontryhele tam roste třeba jitrocel, jetely, řebříček, třezalka, řeřicha..... a mnohé jiné. Barvy si louka ladí hlavně do žluté a modré. A bzučí tu spousta hmyzu, lezou pavouci a ještěrky....


Červen. Deště se nám většinu roku vyhýbaly, tohle je typickej pohled i když už to vypadalo nadějně: déšť jde okolo, setmí se, hřmí a vidíme jak voda padá za severními kopci... (no ale párkrát přecejen zapršelo, abych počasí nekřivdila).

Růže stolistá na záhoně v lese. Je tuze statečná, doufám že to zvládne (a příští rok už se mi snad opravdu podaří přesadit ji na nějaké lepší místo).

Takhle ten lesní záhon vypadá z dálky, asi o dva týdny později.


A všude jsou třešně obalené plody. Kdysi tu byla třešňová alej, zbylo po ní několik prastarých umírajících stromů a desítky semenáčů různé velikosti a různé velikosti a chuti třešní, od malých trpkých ptáčnic po světlé sladké a šťavnaté........


Stejný lesní záhon, i s maringotkou v pozadí (několik let mi byla útočištěm, teď snad poslouží kamarádům, jen na trochu jiném místě). Vděčnost.


Září. Sucho trvá, schnou i keře v lese, o loukách a záhonech ani nemluvě. Byliny jsou rády že přežívají, moc se mi jich nasbírat nepodařilo. Javory a břízy taky pomalu shazují listy, ale duby mají hluboké kořeny a pořád vypadají víceméně spokojeně. Je jich v lese celkem dost a jsou moc krásné. Co nejvíc jich chceme při obnově lesa zachovat (a ještě přidat lípy, ořešáky, buky, jedle....)


Zářijový obrázek je z jiného lesa blízkého mému srdci: z toho, co roste na úpatí Děčínského Sněžníku a kde jsem v dětství trávila spoustu času. Michaelský den s ranní mlhou v údolí a sluncem nad kopci.


Trnky zralé už na začátku října (všechno je letos tuze brzo).


A další kolo trnek o dva týdny později.


Letošní loučení s lesem. První mrazíky. Keře jsou zasazené, byliny snad vydržej, a nezbývá než doufat že zima přinese hodně sněhu a ten pak bude pomaličku tát. Aby stromy nějak dohnaly letošní žízeň.


Díky. A těším se na jaro :-)

pondělí 3. července 2017

Dokonalý přírodní deodorant

Návodů na přírodní deodoranty je plný internet. A kdekdo to vyrábí a prodává, v různých vůních a různých pěkných krabičkách, poněvadž je to celkem jednoduché a nenáročné na suroviny.

Hlavní účinná složka je jedlá soda. Deodoruje i sama od sebe. Když budete potřebovat zbavit zápachu starý koberec, propocené boty, zatuchlou skříň nebo cokoli jiného, soda je to, co chcete (prosypat, nechat, druhý den vyprášit a vyluxovat). Ještě navíc je zásaditá, takže zabraňuje v růstu bakteriím (které zhoršují zápach tím, že pot rozkládají).
Nejčastější návod zahrnuje tuk (bambucké máslo nebo kokosový olej), sodu, škrob a éterické oleje. To všechno smíchané v takovém poměru, aby vznikla tužší krémová hmota. Ale už jsem viděla i deodorant dvousložkový (pečující másla a pudr se sodou jako druhá vrstva) a zkoušela jsem i tekutý.

No ale když už budu dělat deodorant, tak samozřejmě lepší... třeba by mohl být i trochu antiperspirant...



Šalvěj pomáhá omezovat pocení, čistí kůži, dezinfikuje. Takže by bylo škoda ji nepoužít... a použiju ji tak, že ji budu macerovat v bambuckém másle. Tři dny, a dvakrát denně ji zahřeju a promíchám, po třech dnech zcedím. Má to parádně zelenou barvu.
Do rozehřátého másla vmíchám sodu bicarbonu. Na škrob se vykašlu, stejně tam byl jen proto aby krém dělal pudrový povrch a lépe držel na pokožce; tohle zvládne jíl taky, ale ještě navíc čistí a trochu vysušuje.
A parfemaci ještě. Éterické oleje jsou poměrně mocné kouzlo, takže přidávat je jen kvůli parfemaci a ne kvůli účinkům mi přijde nerozumné...
...a co přidám?
Bergamot osvěžuje a jeho deodorační síla je veliká a nabízel by se jako první; ale zvyšuje citlivost na slunce, takže na léto se moc nehodí. Ale zase nedat tam žádný citrus by byla škoda; vůně je pak mnohem radostnější. Na slunci nevadí třeba grep...
Šalvěj je proti pocení nejlepší, takže bych ji přidala i ve formě éterického oleje.
Máta osvěžuje, ochlazuje a vůbec pomáhá termoregulaci. A máta luční je mnohem jemnější než máta peprná a více stahuje.
Rozmarýn je hodně antibiotický, probouzí a osvěžuje, pomáhá myšlení a sebevědomí.
Levandule uklidňuje rozdrážděnou pokožku i emoce.

A celý recept na krémový deodorant:
66% bambuckého másla - šalvějový výluh
15% soda bicarbona
15% kaolín
2,5% oxid zinečnatý
1,5% éterické oleje (konkrétně: 1 díl šalvěj, 1 díl máta luční, 1 díl rozmarýn, 1 díl levandule, 2 díly grapefruit).

A ještě tekutý deodorant, vhodný do kuličkové nádoby zbylé z koupeného deodorantu (poněvadž můj muž se rozhodně ničím mazlavým natírat nebude, ale kuličku používá:)
10% soda bicarbona
20% alkohol, ve kterém se louhovala šalvěj
80% šalvějový hydrolát
Funguje úplně parádně, jen je třeba s ním před použitím zatřepat.
A příště místo alkoholu na maceraci použiju glycerín (muži tam alkohol nevadí, ale na můj vkus moc vysušuje).


Takhle vypadá Kouzelný les v červnu.
Kosáci se ubytovali v hromadě dříví na topení.




sobota 29. dubna 2017

Destilace a květové vody

Na to, abych si doma dělala vlastní éterické oleje, bych asi potřebovala mnohem větší destilační aparát. A mnohem větší hromadu kytek....


 V každém případě je destilace dost napínavá záležitost. Výsledná květová voda voní často úplně jinak, než bych čekala. Třeba saturejka - je cítit trochu jako desinfekční hojivá mast (ne že by to bylo úplně špatné, ale dost mě to překvapilo) a na povrchu plavou kapky silice, která je tmavě hnědá; a vzpomínce na dehet se nevyhnu. Silice je tolik, že ze saturejky by možná i vyrobit šla.


Tohle je květová voda z mateřídoušky. Voní jemněji než tymián, a jak ji pomalu odebírám (je parádní na čištění obličeje a ředím si s ní jílovou čistící masku), nechává na skle červené štráfky od éterického oleje, který plave v jemňoučké vrstvičce na hladině.

Květová voda z bezových květů je úplně parádní. Tu vůni miluju, a překvapuje mne, že se takováhle krása nedá nikde koupit (že by to nikoho jiného než mě nenapadlo)? Částečky éterických olejů jsou tak jemné, že na povrchu nic neplave, ale voda je trochu mléčně zakalená. Dá se použít k čištění pleti (jako ostatně téměř každý hydrolát), a ve chvílích frustrace si trochu liju do vany (kromě toho, že čistí, tak také odhání zlé myšlenky a uklidňuje, až možná trochu omamuje). Vidět ji můžete na první fotce ve flašce nalevo.

Mátová voda je nejlepší v rozprašovači když potřebuju osvěžit. Loni v létě jsem ji používala nadšeně a často. Máta ochlazuje, proto také Tuaregové pijí tolik mátového čaje. Letos ještě mátu vydestilovanou nemám, ale v nejbližších týdnech už se na léto začnu chystat....

Šeříková voda mě docela zklamala, voní jako zmoklý šeřík. Ne že by to bylo úplně špatné, ale krása voňavých květů je schovaná až za mokrými stonky (a stejné mrzení bylo s šeříkovým sirupem, taky se nám to nepovedlo). K těmhle pokusům došlo loni, a letos to asi ani zkoušet nebudu, leda by mě napadl nějaký geniální plán, jak to udělat jinak; máčení ve vodě mu zjevně nesvědčí (a za vaše návrhy, co s tím, budu vděčná).

Květová voda je sama od sebe konzervovaná silicemi, které obsahuje. Takže už mám vyzkoušeno, že v lahvičce v koupelně vydrží skoro rok (možná i déle, ale to zatím vyzkoušeno nemám). Na třičtvrtě litru hydrolátu použiju cca třičtvrtě litru upěchovaných bylin. Někdy čerstvých, častěji sušených.


A tohle bude jeden dárkovej balíček k narozeninám...

pátek 2. prosince 2016

Zlatý hojivý sluníčka. A z nich hojivej balzám.



Neboli měsíček zahradní, Calendula officinalis. Letnička, která pochází z jižní Evropy. A už od středověku se u nás pěstuje, v zahrádkách na ozdobu i v klášterních zahradách pro své léčivé účinky.
Můžeme ho sít od dubna do května, má radši vlhčí a úrodnější půdu a slunce, ale vlastně se vyrovná skoro se vším. Když budu chtít dobře využít prostor, tak zaseju po několika semenech do hnízd ve sponu 20 krát 30 cm, ale jen tak ho rozházet po povrchu taky funguje. Když ho ještě jako malý včas vyjednotím, poroste líp; ale když to nestihnu, už je lepší do zapojeného porostu nezasahovat, pak se s tím těžko vyrovnává a polehne. Kvete žlutými až oranžovými květy, od června až do mrazu. Postupně se květy zmenšují.


Měsíček je překrásná rostlina, a hodí se ho vysít i kolem záhonů a jako zelené hnojení. Odpuzuje háďátka a pomáhá proti plísním, a když už je porost zapojený, krásně pokryje záhon a plevele nemají šanci. Sice se v dalším roce sám vysemení, ale rostlinky jsou křehké a s mělkými kořeny, a tak vůbec není obtížné je vyplít.
Sklízí se květy, buďto celé úbory, nebo jen jazykovité květy po obvodu. Jen oranžové, žluté prý nejsou léčivé. Nejlíp před polednem, když oschnou. Při sušení by teplota neměla být moc vysoká, aby nezmizely obsažené silice. A taky je třeba ho sušit v temnu, protože jinak by vyblednul.
Měsíček je hlavně rostlina hojivá, používá se nejčastěji zvnějšku na poraněnou kůži, působí proti plísním a bakteriím, pomáhá proti svědění a uklidňuje. Uklidňuje i trávení, játra a žlučník. Používal se i k falšování šafránu, rozpuštěný v tuku taky barví nažluto.

A jak s tím balzámem: Tradovaný recept na měsíčkovou mast používá vepřové sádlo, což by mi nevadilo, kdybych měla prase domácí, o kterém bych věděla, že žilo zdravě a spokojeně. Což nemám. A taky se zahřívá na velkou teplotu, a to si myslím, že si měsíček nezaslouží (obsahuje sice pryskyřice, které se vyrovnají s kdečím, ale taky silici, která je princezna citlivá a vařit by se možná nemusela). Každopádně jsou to lákdy rozpustné v tuku, případně v alkoholu, a louhovat je ve vodě nebude to pravé.
Po pár letech jsem zakotvila u receptu, kterej mi přijde dokonalej a vylepšení už mě nenapadá. I když, kdo ví....


Jako základ používám bambucké máslo. Protože měsíček podezřívám, že je to bylina s jupiterskou signaturou, začínám s přípravou ve čtvrtek, tedy v jupiterský den. Ve vodní lázni v troubě zapnuté na minimum (což může být cca 40-50°C) rozpustím sklenici bambuckého másla a nacpu do ní měsíčku, co se vejde, a nechám vychladnout. A potom každý další den, ráno i večer, sklenici znovu zahřeju a obsah promíchám, a domlouvám mu aby se povedl. Po týdnu (zas ve čtvrtek :-) ) to zcedím, přidám levandulovou silici, a pak nechávám chladnout a šlehám do ztuhnutí.


Měsíček má účinky hojivé a dezinfekční. Bambucké máslo taky, a kromě toho zvláčňuje, chrání před slunečními paprsky (SPF 4). Levandule uklidňuje tělo i nervy, hojí, pomáhá proti svědění a křečím, taky desinfikuje. Takže celej tenhle zázrak je dokonalej na ruce rozbitý z práce (pro zahradníka přesně to co je třeba), na spáleniny od sluníčka, odřeniny, štípance, ekzémy a vyrážky, na opruzenej zadek u dětí, pravděpodobně pomůže i na kožní plísně (i když tam bych použila i něco brutálnějšího)... a i jako univerzální ochranné a zvláčňující mazadlo.


úterý 1. listopadu 2016

Trnkový sirup

Trnka je překrásnej keř. Vlastně ovocnej, ale ne tak docela. Společně s hlohem je mnohem víc hradba a hranice než jen ovoce. A když se na kterýkoliv z nich dívám v zimě po opadu listů, působí dojmem mečů a kopí a neprostupný hradby. Prostě parádní marsická rostlina.

Trnkové listí a hrabanka zpod keřů má prý spoustu éterných sil, a proto je nejlepší hnojivo pro oslabené stromy.


Trnková šťáva vypadá jako krev, i se trochu sráží jako krev. A má železitou stahující chuť, člověk se nemůže zbavit představy rezavých hřebíků. A je to parádní životabudič a vůbec pomáhá postavit se do světa. A v neposlední řadě je to tuze dobré.

Sirup z trnek se mi vyfotit nepovedlo, je tma, zítra jedu zas pryč takže to nestihnu,a ta krásně rudá proti světlu je při pokusech nějak to osvítit nudně tmavá. Tak aspoň brána do nebe, co vede z Kouzelného lesa....

čtvrtek 8. září 2016

Mast proti křečovým žilám


Loni v létě jsem s D. vedla řeč o tom, že se pokoušel dělat mast na křečové žíly, a že se to úplně nezadařilo a zplesnivělo mu to. A že nutná surovina jsou celé natě měsíčku. Inu, slíbila jsem mu, že pokus provedu a výsledek mu donesu.

Měsíčkovou nať jsem luhovala ve slunečnicovém oleji tři dny a vždycky ráno a večer jsem to na dvě hodiny nechala hřát při 50°C. Zcezený olej jsem zahustila voskem, přidala éterické oleje (kvůli konzervaci a hlavně kvůli lepším účinkům) a část dala jemu, část své mamince. Ta se podělila s kolegyněmi v klubu důchodců (většina členů jsou bývalé učitelky), vzbudilo to nadšení, a od té doby mě dámy opakovaně a průběžně žádají o novou dávku.

Receptura se postupně vyvíjí a mění, v závislosti na tom, co nám roste v lese. A tu je dnešní verze (schválně jestli poznáte, která bylina tam je kromě měsíčku a popence?)


A celý recept dnešního dne:
Slunečnicový olej, ve kterém se tři dny louhovaly nadrobno nasekané byliny při 50°C, scedím a zvážím. Přidám tam 10% včelího vosku a zahřívám a míchám do rozpuštění.
Vmíchám směs éterických olejů (2%) a plním do kelímků.

A co je ve směsi? Hlavně cypřiš (jeden z nejlepších prostředků na trable s cévama), potom levandule a petitgrain (ve směsi se synergicky podporují, působí proti křečím a uvolňují) a jalovec (pomáhá proti otokům a čistí).

A domácí úkol mám splněný, maminčiny kolegyně už se můžou těšit :-)

Takhle vypadá Kouzelný les začátkem září...



sobota 30. července 2016

Parfémy sedmi planet


Tedy, ty parfémy, co jsem o nich psala v předchozím příspěvku....

Jsou vytvořené tak, aby byly co nejvěrnějším obrazem sedmi planet (nakolik jsem toho byla schopná). První byl obraz a nálada dané planety, kterou jsem chtěla zobrazit pomocí vůní. Parfém má i účinky na psychiku, které odpovídají působení dané planety. A přednostně (nikoliv však výhradně) jsem použila esence rostlin, které mají příslušné planetární signatury.



Saturn
Věčnost, počátek a konec. První obraz, který mi přišel na mysl, byly kopce u nás v Lužických horách, kolem Šébru. Letní den, modrá nekonečná obloha, žízeň a sucho, k nebi čnící suché polámané stromy a na zemi hromady větví vybělených časem tak, že působí jako hromady kostí. A mezi tím rostou mladé stromy a paseky jsou fialové záplavami náprstníků. Vůně pryskyřice a nekonečného času.
(hlava: pelyněk, slaměnka, konopí; srdce: směs jehličnanů a stálezelených keřů; základ: myrha a nard)

Slunce
Má tři vrstvy: První je teplo. Pocit rudého tepla za zavřenými očními víčky, když ležím na letním slunci. Druhá je světlo. Když oči otevřu a vidím zlatou a modrou a zelenou, včely bzučí v lipových květech a prosluněná krajina dýchá vůni kvetoucích luk. A třetí je vzpřimující síla Slunce, Já jsem. Bdělé vědomí.
(benzoe, med, vosk; květiny v čele s lípou a heřmánkem; různá sluneční koření v čele s vavřínem)

Měsíc
Chladná hladina temné tůně v lese, na které se odráží měsíc v úplňku ; mech, vlhká hlína, puškvorec, lekníny, cáry mlhy, bílé paprsky měsíčního světla…. Ženskost, sny, podvědomí. Dětství a nevinnost. Panenská Artemis běžící lesem.
(santal a pačuli v základu; šťavnatá zeleň a mech předvedená směsí bylin; bílé květy – lotos, jasmín, ylang, neroli)

Mars
Mužská síla. Jako by teplo Slunce dostalo směr. Chtěla jsem se dotknout obrazu kovárny, ohně, železa. A pak pevný neochvějný základ, ze kterého vyráží přesně směrovaná síla. Tahle vůně nemá za úkol být prvoplánově příjemná, první ráně do nosu se nedá vyhnout. Ale za ní jde oheň, vůle a jistota.
(hlava: černý rybíz; srdce: směs horkých prašných koření; základ: labdanum s mimózou)

Merkur
Vzduch, pohyb, rychlost, dýchání, komunikace, logika a vtip. Asklepiova okřídlená hůl se dvěma hady: z růžového dřeva, s levandulí a šalvějí, pro harmonizaci a očistu. Na ní luční máta a bazalka pro myšlení a pohyb. A křídla pro nádech a dálky a spojení s nebesy (koneckonců Merkur je posel bohů): kadidlo a různé eukalypty a tak.

Jupiter
Harmonie, sjednocení, stabilita, nadhled. Císař sedící na trůně. Zlatý, hřejivý. Jistota a klid.
(amyris a cedr v základu; růžové dřevo, piment, mrkev, oregano, tulsi… jako stabilní kmen; a šafrán a afrikán jako královská koruna).

Venuše
Krása, ženskost. City, barvy, fantazie. Venuše má v popisu práce být krásná a vonět, pro ni je parfém nejpřirozenější. Tři tváře ženy: bílá, panna, ještě neprojevený ideál (růže, med, vosk). Červená, matka, tvůrčí žena ve světě (geranium, myrta, majoránka). Černá, baba, už s přijatou a uchopenou moudrostí světa (cypřiš, žlutodřev, levandule).